Můžou být rave i padesátiny tvojí tety?Můžou být rave i padesátiny mojí tety, když na nich pustím svůj rave playlist na Spotify? Můžu si rave objednat v deset večer přes rozvoz spolu s pad thai nudlemi a trhaným vepřovým na akcičku s přáteli u mě na bytě? Můžu si na sebe rave obléct, když budu sledovat ty správné trendy na sociálních sítích? S určitou nadsázkou to byl výskyt slova rave v podobně absurdních kontextech, který nás dovedl k hlubšímu zamyšlení nad tímto pojmem a k potřebě na tento stav reagovat.
Co je vlastně rave? Za posledních pět až šest let ovládl tento pojem do značné míry taneční hudbu. Rave je všude a je skoro všechno. Po tom, co zhruba před desíti lety z prostředí taneční hudby za přispění hipsterství v podstatě vymizel (dokážete si představit hipterský rave?), je zajímavé jeho nynější vzkříšení pozorovat.
Z pozice třicátníků, ke kterým se rave zprostředkovaně dostal skrze drum’n’bassové a free tekno akce v nulté dekádě ve formě jakýchsi ozvěn CzechTeku (ani jeden z nás ho nikdy nenavštívil), je snadné nechat se ovládnout dojmem, že dneska je všechno špatně a rovnou se postavit do role těch, kteří ještě zažili dobu, kdy to bylo dobře. To bychom neradi.
Přesto si myslíme, že rave byl na přelomu 80. a 90. let natolik zásadním fenoménem, že se připomenutí jeho tehdejšího významu a zamyšlení nad významem dnešním hodí. Zároveň jsme nějaké podobné přemostění minimálně v českém prostředí nezaznamenali, takže proč vzniklý prostor nezaplnit?
Rave se podle nás před určitou dobou z taneční hudby skutečně vytratil. Svou divokostí, divností a přeplácaností nebo kýčovitostí se do let následujících po finanční krizi z roku 2008 prostě nehodil. Těm z různých důvodů vládlo uhlazené hipstertví a minimalismus. Možná měl dát tento feel good přístup zapomenout na těžkosti finanční krize a zahladit rány, které po ní zbyly. Nutno říct, že jsme vlivům tohoto trendu nevyhnuli ani my. Ruku v ruce s nástupem sociálních sítí se zdál být rave překonaný. Ve standardizovaném rozhraní sociálních sítí bylo všechno tak pěkné a uhlazené. Plakáty na akce už nebylo třeba lepit po zdech, stejně jako tisknout letáky nebo akci jinak propagovat. Všechny tyto neotesané metody hladce vytlačila událost na Facebooku. Pár kliků, standardizovaný úvodní obrázek a je to. Navíc žádné náklady na tisk. Je to zdarma. Všechno hrálo.
Rave se do toho jednoduše nehodil. Mluvím teď za sebe (DLKT), když vzpomínám, jakou jsem měl tehdy radost, že jsme se konečně odstřihli od toho nevkusného, překonaného a tisíckrát recyklovaného derivátu rave estetiky a všeho kolem ní, který pro mě v té době ztělesňovalo upadlé prostředí drum’n’bassových akcí. Byla to minulost. Ne, nemáme v plánu naši akci nijak propagovat. To je oldschool. My máme přece událost na Facebooku! Tak se to dneska dělá. Vývoj, který nešel zastavit a byl cool.
Až s odstupem mi došlo, že s nekritickým přijetím infrastruktury sociálních sítí, které jen tak mimochodem znamenalo i přijetí jejich obchodního modelu i s jeho uhlazenou estetikou, zmizely z taneční hudby i poslední zbytky rave hodnot a zásad, byť ve značně zdeformované a vyprázdněné podobě. Jestli byly ještě nějak přítomné v mnou zavrženém prostředí drum’n’bassových akcí z přelomu nulté a první dekády toho století je diskutabilní.
Taneční hudba naplno vstoupila do prostředí definovaného počtem views, likes, shares a follows. Ne, že by tomu u jiných žánrů mělo být jinak, ale jak si ukážeme v následujících pokračováních našeho seriálu na téma rave, zrovna v případě taneční hudby má tento přechod specifický význam. A najednou nám do tohoto prostředí znovu vstoupí rave. Rave, který byl totálním popřením tehdejšího systému snad ve všech představitelných rovinách. Rave, který pomocí alienské hudby a kvanta MDMA překódoval DNA celé generace mladých lidí v Británii a následně i jinde po světě.
Co to vlastně znamená? Stal se rave jen dalším z vyprázdněných pojmů, který dokázal pozdní kapitalismus přetavit v jeden ze svých produktů? Je to jen součást změny způsobené opačnou polohou kyvadla módních trendů, které se pohybuje od minimalismu k přeplácanosti a zase zpět, jak ji popisuje náš AVB grafik MK? Nebo snad dnešní situace, kdy dochází ke kapitalizaci těch nejniternějších stránek naší existence právě prostřednictvím infrastruktury technologických obrů, v něčem připomíná Británii Margaret Thatcher, která zrodila rave?
Na přelomu letošního září a října proběhla v rámci festivalu Inverze v Ostravě přednáška s Milošem Hrochem a Karlem Veselým. Druhý ze jmenovaných na ní sdílel myšlenku, že rave byl posledním obdobím, kdy západní společnost dokázala skrze hudbu vytvořit pozitivní, byť utopickou, vizi svého vývoje. Karel Veselý v úvodu své knihy Hudba ohně také zmiňuje ztrátu schopnosti západní společnosti tyto pozitivní vize vytvářet. Může být současná rave vlna v hudbě snahou vrátit se k poslednímu období, kdy panovala víra, že za použití technologických inovací nás čeká budoucnost, v níž je ukrytá naděje lepšího světa? Má k tomu rave v dnešní době ještě co říct?
V prostředí retrománie, která ovládla díky streamovacím platformám minulé desetiletí stejně jako touha po uhlazenosti, by podobný návrat nepřekvapil a dával smysl. Na druhou stranu se vlivem technologií doba změnila i v tom smyslu, že díky platformám jako Bandcamp nebo Soundcloud umožnila vznik tisíců mikroscén zcela nezávislých na hudebním průmyslu velkých vydavatelství starého střihu. Revoluční prvek nezávislých labelů, který poprvé ve velkém rozšířil právě rave, je dnes už samozřejmostí. Už jen v tomto ohledu se dnešní systém liší od toho, vůči němuž se rave ve své době vymezoval.
Dostáváme se tím do zcela nového kontextu, který je příliš komplexní na to, abychom načaté úvahy dokázali sami více rozvést. Proto bude završením série našich článků přednáška právě s Karlem Veselým. Bez jeho Hudby ohně bychom se totiž k formulaci úvah načrtnutých v našich článcích dostali jen stěží.